Vzduch je naše moře

Vzduch je naše mořeDokud jsi nerozepjal křídla, nevíš, do jaké výšky můžeš vzlétnout.

Vzduch je naše moře

Vzduch je naše mořeDokud jsi nerozepjal křídla, nevíš, do jaké výšky můžeš vzlétnout.

Vzduch je naše moře

Vzduch je naše mořeDokud jsi nerozepjal křídla, nevíš, do jaké výšky můžeš vzlétnout.

Vzduch je naše moře

Vzduch je naše mořeDokud jsi nerozepjal křídla, nevíš, do jaké výšky můžeš vzlétnout.

Vzduch je naše moře

Vzduch je naše mořeDokud jsi nerozepjal křídla, nevíš, do jaké výšky můžeš vzlétnout.

česky english deutsch

Letištní deník aneb o co jste možná přišli

19.6.2014 Pětistovka Astirem

Letošní rok se naši plachtaři nebývale rozlétali, zasekli drápky a vystrkují hlavy z břeclavského kotle do dalekých krajů. Posledním počinem v řadě úspěšných letů je deklarovaných 500km v podání Jendy Viskota ml. a Alfa-Yankee, klubového Astira.

K úspěšnému letu Jenda potřeboval 7 hodin času za kniplem. Spoluletci téhož dne dali deklarovaných 450km (R. Zima) a 540 km se změnou tratě za letu (P. Zima). Je to snad 14 dní, kdy byla ulětěna první deklarovaná pětistovka v historii AK a to Vaškem Hrůzou se Sharkem.... au, a to je špatně. Jak mě upozornil Jenda V., deklarovanou pětistovku již loni ulítnul Marcino s Nimbusem. Tímto tedy uvádím informaci na pravou míru a pokračuje původní text.. Uběhly sotva dva týdny, Jenda zvednul hozenou rukavici a posunul laťku ještě dál. Výše jmenovaní nejsou sami a ti zatím nejmenovaní nejsou o nic horší. Marcino s Nimbusem taky polyká kilometry po pětistovkách a Kachla s DGčkem všem tajně (Ivane, kup si už konečně logger:-)) sekunduje.

Klubová soutěž se zdá být rozhodnutá, prvního v pořadí - Jendu - může ohrozit snad jedině Adolf, až dokončí ty terény s Twinem u Remagenu. Tak zase někdy na gridu, na tom správném konci lana :-)

(Pvac)

20.2.2014 Únor bílý

Všední čtvrtek nevšední zimy 2013/2014 přinesl do našich končin parádní plachtařské počasí hodné zaznamenání. Ráno bylo ještě zataženo něco mezi 7/8-8/8. Během dopoledne se oblačnost rozpustila, ale vytvořil se značný opar, pro který jsem pochyboval, že bude stát za to vytahat hangár a letadla z futrálů.

Kluci dorazili na letiště před polednem a začali skládat kluzáky. Vzápětí za nimi jsem přijel já a po zapnutí ohřevu Dynamika bufíkem jsem šel pokecat s piloty policejního vrtulníku, který seděl na LKBA. Jejich činnost u nás skončila, jen se jako plachtaři zmínili "ani nám to nebrnklo tak nevím jak budete úspěšní". Po chvíli odletěli za svým a my se mohli věnovat tomu, proč jsme na letiště přijeli. Tedy, až na Pavla Zimu, jemuž se v brusu zkratovala nevytažená baterka o lanko směrovky a Pavel se rozhodl vše zkontrolovat a po objevu drobného požkození lanka raději neletět. Počasí vypadlo dobře, nenechali jsme odradit, na první vlek bylo nachystáno DGčko. Pilot - Pavel Zima. V nestřeženém okamihu na sebe narval padák, vlezl do letadla a kdoví, jestli si prdel nepřilepil vteřiňákem, aby ho Radek nevytáhl ven :-) Hned v prvním vleku jsme na západním okraji Ladné nalítli pěkný zved v celé otočce. Pavel se vypnul, ale on to už to s krátkýma křídlama neumí .. než jsem sednul, plácal se kolem letiště ve 150 metrech. Vyvařil z toho 20 minut letu. Mezitím ovšem, jsem vyvlekal Jendu V. s Bláňou. Mezi letištěm a Charvatskou jsem v naší výšce zahlídnul fógla, otočil k němu a měl ho tam. Krásný 1-2m, opět na celé otočce. Tedy žádné brnk do křídla a s námahou nulička, fakt pěkný a docela široký zved. Jenda se vypnul o něco výš než Pavel a po krákém a úspěšném boji nastoupal do výšin, kde vydržel 3h 20 minut. Blaník, v únoru.

Ivan Kachlík se dlouze rozmýšlel, mezitím Pavel přistál a do DGčka sednul Radek. Vlek byl velmi krátký, západně od letiště někde na úrovni Dyje jsme vlétli do zvedu. Snad po půl otočce nás to lehce rozhodilo a Radek se vypnul asi ve 200 metrech. Ale bylo to tam, celkem v pohodě se chytil a přes hodinu a půl plachtil, než ho Pavel uprosil aby sednul a zase mu půjčil letadlo. Poslední z "prvního vrhu" startoval Ivan, vypnul se na severním okraji Staré Břeclavi ve 2000ft a opět se bez větší námahy vydal k 2h letu. Mezitím se na letiště vrátil Pavel a hučením do Radka po vysílačce si nakonec vyprosil letadlo a v půl třetí mohl opět sednout do DGčka. Blízké mraky už byly vesměs v rozpadu, jen severně od letiště držely tvar, měly základnu a snad i něco nového vznikalo. Vyvlekal jsem ho někam k Shellce, zase velmi pěkný zved na celé otočce. Tentokrát Pavel s vypnutím tak nespěchal, ale počasí stále fungovalo a nebylo třeba žádného velkého umění, i Pavel to zvládnul a hodinu brázdil oblohu :-) Dostupy 1200m, zvedy 2-3m. Být to o měsíc později, proč ne, ale 20. února je to unikát a budiž tímto osvědčeno, že zázraky se dějí. (Pvac)

23.7.2013 Modelářské okénko

Od rána jsem v očekávání dobrého počasí. Předpověď říká o větru do 4m/s, ideální stav pro mne. 11:15 Pohledem ze dveří dílny vadne můj veškerý pracovní elán a sedám na Babetu směr letiště. Na letišti je vše krom Blaníka již venku a sokolíci se chystají. No nic počkám si až odlétnou a pak to tu bude jen moje. Poslední Ladin s orlem je konečně pryč. Baterky do éra a honem do vzduchu. 19 sekund motoru, výška dobrá, vypínám motor a točím. Leze to nahoru a jak!! Pár otáček a éro je na hranici (mé) viditelnosti. V ten moment si vzpomenu na slova Václava H., který mi před odletem řekl, že to dnes bude na hranici ulétnutí modelu. Vypadávám ze zvedu a letím směr dálnice po větru 26. 180st zatáčka a zpátky na plochu proti větru. Zase to šplhá jako prase. I v přímém letu. Takto to opakuju několikrát a opět výška sotva to vidím. Klesám směrem na zahrádky a pomalu jdu po ploše za érem. Aby to nevypadalo blbě tak točím znova a jede to nahoru raketovým tempem. Na knipl motoru jsem nesáhl. Mám žízeň, ale já vůl si vodu nevzal.

Kam to upíchnu tam to letí nahoru, jedna báseň. Jsem skoro u zahrádek. Tak pomalu zpátky k hangáru. Jsem po větru pravého 26 a pomalu jdu na finále. Přistání i přes vítr, který se pomalu zvedá patří k těm lepším z mého repertoáru.

Pohled na časomíru mi dává 2hod. 7 minut letu. Z toho 40s je motor takže mám moji letošní první dvouhodinovku. (PA)

13.7.2013 Sportovní úspěchy

Krátce úvodem, jistě jste si všimli, že aktualizace deníku poslední dobou pokulhává. Jednak trávím na letišti fyzicky mnohem více času než dříve a druhak často sloužím jako hromosvod pro různé problémy a bolístky členstva, takže se občas dostanu do stavu, kdy nechci o žádném letišti ani slyšet, natož o něm psát :-) Nebudu slibovat, že se polepším, to bych asi nesplnil. Však víte, jak to je .. když chlap slíbí, že něco udělá, tak to udělá a nemusí se mu to každého půl roku připomínat. Ale dost bolo plakání na těžkosti světa, pojďme k významým událostem našeho AK. Naši členové dosáhli významných úspěchů na plachtařských závodech FL 2013 ve Frýdlantu. Pavel Zima závody vyhrál. Vladimír Kamenský, poté co se připravil o vítězství ztrátou bodů narušením - pro závodníky - zakázaného prostoru, obsadil 4. místo. Ladin je starý plachtařský bard, navíc má talent, u něj jsme mohli dobré umístění předpokládat. Ale Pavel Zima na bedně je velmi příjemným překvapením. I když .. no dobře, taky má talent :-), protože poslední dobou co předvádí, ty jeho dlouhé lety.. moc pěkné výkony jeden za druhým. A tak bych chtěl klukům pogratulovat k výsledkům, k nalétaným výkonům a popřát, aby jim nadšení vydrželo i nadále. Naopak Jenda Vískot stále bojuje na mistrovství ČR juniorů a my mu aspoň držíme palce.

Další událostí, hodnou záznamu, je členská schůze AK. Sešli jsme se a zřejmě v nejkraší schůzi historie AK odhlasovali změnu stanov v bodě sídlo AK. Dostali jsme totiž přiděleno číslo popisné. Jistě vám neunikl ani "rozpracovaný" Dynamik, u něhož došlo únavu matroše k zneschopnění tlumiče předního podvozku. A tak po minulé opravě výfuku zvládnul jen jeden vlek, než se opět odebral do opravy. Při pojíždění od hangáru na 08 jsem si říkal, že to už mlátí trochu moc a ono fakt, tlumič v pytli. Tomáš zkusil náhradní řešení, ale to se neosvědčilo, proto máme objednán nový díl přímo z Aerospoolu.

O víkendu se létalo, Macek s Orlem v sobotu visel pod základnama přes 4 hodiny. Jenda B. s Astirem po nedlouhém čase přistál, aby dal šanci i ostatním, ale zájemce se už nenašel. V neděli vyrazili Luboš s Orlem a Tomáš Pluhař s Astirem na přelet směrem západ. Lubošovi nefungoval kolibřík, ne a ne zaznamenat odletovou pásku. Luboš chvíli koketoval s možností vyhodit kolibra z okýnka, nakonec zvítězila pravda a láska nad nenávistí a kolibr zůstal na palubě. Nebo možná jen vysoká cena toho krámu :-) Tomáš uplachtil v protivětru Znojmo s návratem, což sice nedalo původně plánovanou trasu, ale i tak hezký výkon. S Vaškem Prášilem jsme s Eurostarem pokročili ve výcviku až k nácvikům nouzových přistání. Za necelých 14 dní nás čeká soustředění aeroklubu na LKBA. Jako v minulých letech, měli bychom pobývat na letišti, létat, kecat, cachtat se v bazénu a vůbec užívat léta a prázdnin. (pvac)

22.6.2013 Stručně

V sobotu bylo letové počasí, plachtili jsme a motorovali celý den. Všichni dolétli domů, nikdo neskončil v poli. Někteří ulétli stovky kilometrů (Pavel s Ventusem), jiní se jen plácali kolem komína na dohled (třebas já). A když stručně, tak stručně, ahoj příště:-)

15.6.2013 Léto v plné palbě

Příroda se konečně našla a nahodila program léta bez kompromisů. Shodili jsme mikiny, začínáme po letišti pobíhat v kraťasech, slunko smaží přes ozónovou díru a na prostý lid, ještě před pár dny smáčený Vltavou, Labem a spol, nyní zaútočí úpaly a úžehy. V televizi skončila Jolana Voldánová, seriál Vyprávěj a v neděli se přidal i premiér Nečas. Ještě se zmínkou vrátím do půlky týdne, ve středu Jenda B. úspěšně zvládnul sóla na Cessně. Tak to bychom měli stručný rámec týdne. Na letišti bylo taky nezvykle živo. Během víkendu jsme polétali se vším co má křídla, k tomu nám přitelěli i návštěvníci a tak naše letiště doslova hýřilo provozem. Ubytovnu do posledního místa zabrali cyklisti, Ladin s Jendou byli nuceni přespávat v baru na židlích. V souvislosti s tím, obracím se na vás, kteří máte v užívání aeroklubové buňky.. zvažte prosím, zda je skutečně využíváte a tudíž zda je skutečně potřebujete. Kdyby někdo buňku pustil nebo aspoň dlouhodobě poskytnul těm dvěma víkendovým obyvatelům AK, byl bych velmi rád (a oni jistě také).

V sobotu před polednem byly základny tak nízko, že se v nich skoro dalo šťourat delší palicí ze země. Jenda Vískot vyrazil do vzduchu jako první, ve 2500 feetech QNH (asik 700m nad zemí) jsme se s vlekem courali na dotek základnám. Bohužel se nezopakoval scénář předchozího víkendu, kdy mraky také začaly nízko, ale během dne to šlo rapidně nahoru. Kdepak, tentokrát se moc nepohly a o 2 hodinky později oblohu pokryla vysoká oblačnost. Boris se dokázal vrátit domů, Jenda prohrál boj s živlem 6km od Kroměříže a přistál do obilí. Do hustého obilí, Logan měl co dělat a uuuuuž to vypadalo, že budeme shánět vyprošťovací tank. Ale Jenda s Pavlem Teturem zatlačili tranďák a poté naskočili za jízdy, Logan se chytnul v kolejích a my jsme po neobvykle rychlé rozborce vyrazili k domovu.

Nedělní idylku nám pokazil až Dynamik. U jednoho letu jsem nad zahrádkama zaznamenal velmi podivný zvuk, na zrcátku plápolala izolepa, mohl to být jeho zdroj. Vlek Blaníka jsme dokončili (jen okruh), po přistání jsem opravil izolepu a dával pozor, co se bude dít. Následující start jsme ihned přerušili, zvuk se po přidání plynu objevil znovu a to už jsem nechtěl riskovat. Prvotní diagnostikou oko/ucho Vaška Prášila by se mohlo jednat o podpálený a profukující ventil, poté co jsme vyloučili vliv zapalování (stejný průběh na oba okruhy současně i jednotlivě). Dynamika jsme odstavili z provozu, příští víkend se na něj koukne pan doktor Tomáš, uvidíme co dál. Jestli se závada potvrdí, tak se asi pod 14 dní neschopnosti stroje nedostaneme. Naplánujte si rodinné akce, výlety, využijte pauzu k normálnímu životu :-) (pvac)

8.6.2013 Plachtařský ráj

Už páteční odpoledne jsme se sešli v poměrně hojném počtu. Hrdinou dne se stal Radek Zima, kterého náčelník po přezkoušení pustil na své první sólo. Později po létání pak přišly na řadu povinnosti radních, kdy jsme na zasedání rady AK řešili věci příjemné i méně příjemné do pozdních večerních hodin.

Když jsem se v sobotu ráno vydal na letiště, vzduch byl jako v prádelně, zapařeno s malou dohledností sotva 5km. Předpověď sice dávala naději na zlepšení, ale někteří jsme tomu nevěřili. Krátce před obědem jsem táhnul Bláňu k vyššímu výcvikovému letu. Mraky vypadaly celkem pěkně, ale pod základnou jsme měli 2700 feetů QHN, což je nějakých 600-700m nad zemí. Ale celkem to nosilo. Bláňa se vypnul a já po přistání na zemi šířil blbé zprávy o příliš nízkých základnách.
Mezitím přijel na letiště Pavel Zima s jeho novým klenotem, podařilo se mu koupit velmi udržovaný a pěkný Ventus cM, brus se schopností samostartu. Krátce po poledni se větroně vydaly do termiky. Ten den zůstal na zemi jen Nimbus, ostatní éra plachtila a piloti beze zbytku využili dramaticky se lepšících podmínek. S tím jak se lepšilo počasí, poslední vlek Astira s Lubošem jsme ve vleku měli stabilní 2,5m zved na celé otočce, což v kombinaci s tažným Dynamikem dávalo stoupání 5m/s. Základny se posunuly až k 1700-1800m QNH a interval byl neskutečně dlouhý, Pavel s Ventusem a Jenda Vískot s Janusem létali přes 6 hodin. Hlavně však chci zmínit Jirku Horáka, s Astirem ulétnul pětihodinovku, za což byl po přistání odměněn koupelí v korytě.
V neděli bylo podobné počasí jako v sobotu, jen se rozfoukal zprvu východní a posléze námi neoblíbený jihovýchod až jih. Starty z nula osmy nemám vůbec rád, Dynamik na těch teréních vlnách hrozně trpí. Marcino s Nimbusem a Jenda B. šli jako první, Jenda si po chvíli start zopakoval. Jak to šlo, až vítr nabral jižní směr, vrátili jsme se zpět na dráhu dva šest. Při vleku Orlíka s Mackem za kniplem jsme a konci hájku chytli nezvykle silnou turbulenci, zřejmě se utrhl mohutný zved. Taky o chvíli později, když jsme se nad ono místo vraceli otočkou, bylo tam stoupání až 3m/s a Macek měl plné ruce práce, aby v turbulenci udržel stopu. Když jsme se "zbavili" plachtařů :-), dal jsem si v klidu obídek pod slunečníkem. Nakonec se i Václav odhodlal složit Sharka a letět. Já jsem vyrazil domů pracovat a sotva jsem zapnul počítač, volal Luboš, že ho máme vyzvednout v Kyjově. Tak zpět na letisko a vyrazil jsem do Kyjova. Tam jsem si asi před startem nějak drbnul do ovládání vrtule. Při startu se tomu hodně moc nechtělo, hledám co je špatně a jo, vrtule úplně blbě. Za 13 minut jsme byli zpět na domovském letisku a já mazal za povinnostma, takže co se dělo dál - jestli se něco dělo - už vám neprozradím :-) (pvac)

1.6.2013 Den otevřených dveří

Delší dobu připravovaná akce Den otevřených dveří 2013 začala mít v pátek jasné kontury. Nicméně nic nejde jednoduše, jak na první pohled vypadá. V úterý v 16 hodin, tj. 4 dny před DOD nám (Ladinovi) zavolal p. Výhoda ze stejnojmenných Břeclavských lahůdek. Zrušil vše, na čem jsme se dohodli, tj. občerstvení pro návštěvníky a raut pro VIP. Spojili jsme tedy síly a již ve středu večer bylo vše zařízeno po vlastní ose. Páteční odpoledne, kdy jsem se chystal s dodávkou zajet pro stan do Gumotexu, zábrany k Luboši Nevělíkovi a pro trochu vepřového k Janůšovi taky nebyl „easy". Volala mi Lenka (manželka), že stojí s autem u Žižkova. Došla nafta. Ručička sice ukazuje ještě něco pod čtvrt nádrže a dojezd prý 100km, ale v nádrži sucho :-( Volám do Gumotexu, že to do 13:00 nestihnu. „Smůla, nikdo vám to nenaloží, není vozíčkář." Říká paní na druhém konci telefonního aparátu. Domlouvám ještě, že to naložíme ručně, prý jak chci, že to je těžké... ale nakonec se vozíčkář sehnal. Luboš Nevělík už čeká u brány RGV a v rychlosti nakládáme zábrany. Kolem třetí vyložíme na letišti, kde už se pomalu schází i ostatní členové. Na letišti se rozjíždí šrumec, staví se zábrany, stan z Gumotexu už se taky nafukuje, Tomas řeší elektriku. Stan pro návštěvníky, který zajistil Vašek Prášil, už taky začíná mít ten správný tvar. Vše funguje jak na drátkách a něco před devátou opouštím letiště.

V noci před sobotním DOD jsem toho moc nenaspal. Usnul jsem v obvyklém čase 00:30 s iPadem v ruce a měl jsem trochu divoké sny. Hasiči jezdili po ploše, nepřiletěly Zlíny z Follow-me, hořela Mazda, nad tím vším létal Čmelák a práškoval a Vašek Hrůza se smál, že Extra je na obzoru :-) Pak cosi v dáli zvoní...budíček v půl sedmé. Hurá na letiště. Před půl osmou už tam pár jedinců bylo. Začali přijíždět stánkaři. Neobešlo se to bez zádrhelů, nebyla až tak úplně pravda, co mi někteří stánkaři říkali do telefonu, co nabízejí. Takže se některý nabízený sortiment dubloval. Krátký „briefing" po osmé, rozdělení úkolů, vytažení letadel na statiku a dalších drobných malých i velkých prací a můžeme čekat na návštěvníky. Mezi tím Václav dostal info od kluků z Follow-me, že navzdory zhoršujícímu se počasí v Ostravě startují a já jsem „čeknul" Martina Šonku jak je na tom s příletem. Přílety obou kolem 11-té hodiny. Před devátou přiletěl Bücker Bü-131 se skoro zmrzlou posádkou. Poslal jsem je rozmrazovat do baru na kafe a vzápětí přiletěl Milan s vrtulníkem R44 následován ve skupině Martinem Zemanem s naší OK-OPK. Začala se sjíždět také historická vozidla, domluvená Františkem. Velmi hezké stroje. Michal H. je doplnil svou hezky zrekonstruovanou ČZ 125.

Návštěvníci začínají přicházet a tak je vítáme skupinou 2x Cessna C172 se Zlínem Z-142. Komentátor (Tomáš Pluhař) profesionálně uvádí letové ukázky dle plánu a nastává ten správný šrumec. S Václavem připravujeme další letové ukázky a telefonem je sdělujeme Tomášovi. Hezká spolupráce. Letová ukázka Čmeláku Z-37 byla diváky kvitována a komentátorem byl vzpomenut slavný film se Štefanem. Nad Žižkovem mi Václav ukazuje formaci čtyř Zlínů. Už jsou tu! Rychle telefonuji Tomášovi a vzápětí mu znova do telefonu řvu Extra, Extra Extra na 26. Průlety obou jako by byly naplánovány. Po krátkém pojíždění jsou na stojánce a vítáme naše hlavní „atrakce" dne. Krátká svačina a za předvádění letové ukázky Z-142 Martinem Zemanem usedají do svých letadel opět. První jde na řadu Marin Šonka. Krátký rozlet, razantní přitažení ve stylu kobry a visení na vrtuli bere dech. I další prvky akrobacie jsou asi tím nejlepším, co jsem kdy viděl. Některé prvky jsou až neuvěřitelné. Ne nadarmo Marin patří do špičky světové akrobacie. Následovala krátká ukázka Robinsonu R-44 v podání Milana a na start se již připravovala formace Follow-me. Slétanost křídlo na křídlo, kde je od sebe dělí pár metrů, ne-li metr jeden je obdivuhodná a právem jim patří aplaus od návštěvníků. Pár minut po 13té se z Kunovic přiřítil L-410 Turbolet, aby se po dvou krásných průletech vrátil opět na své domovské letiště. Škoda, že vzhledem k parametrům dráhy nemohl přistát.

Od severozápadu k nám ale putuje jiná formace. Někde u Brna se napekl bouřkový mrak a rázuje si to přímo na letiště. Po krátkém zhodnocení dat na radaru strkáme postupně do hangáru všechny čtyři Zlíny, Extru, Bückera a všem těmto krásným letounům sekunduje náš Orlík, kterého jsme s přibývajícími kapkami zastrčily do hangáru. Takovouto sestavu jsme za vratama myslím ještě nikdy neměli. Prudký liják zahnal většinu návštěvníků do aut, do našich hangárů a do baru. Všude bylo plno. Silný vítr také uděl své. I když několik lidí drželi stan, ten se bohužel za krátkého letu odporoučel k zemi. Naštěstí se nikomu nic nestalo a odnesl to jen ten stan. Za necelou hodinu bylo po dešti a mohli jsme se vrátit k letovým ukázkám. Kupodivu nejenom že početná skupina návštěvníků vydržela v autech, ale přijížděli i další. Letové ukázky měli opět Martin Šonka, skupina Follow-me a opět naše Z-142 s Dynamikem. Kluci z Follow-me spěchali vzhledem k počasí domů, takže rozlučka, start, malé rozloučení s diváky a rychle domů do Zábřehu. Smutně zůstal stát Martin Šonka s připravenou Extrou, počasí nad Moravskou Třebovou nedávalo žádné šance k odletu. K nemalé radosti přihlížejících jsme doplnily ještě další letové ukázky z našich zdrojů. Průlety kluzáku HpH304 Shark s proudovým motorem, nácvik nouzové situace s vypnutým motorem Eurostára a nácvik přistání Blaníka se zavřenými brzdami vše v podání Václava. Velmi dobrou osvětou pro veřejnost, proč a co se vlastně děje podal opět „spíkr" Tomáš a nezapomněl dodat, že ty semafory u silnice mají taky svůj význam.

Den i DOD se chýlil ke konci a tak jsme se s veřejností rozloučili a dali se do uklízení techniky, vytýčení prostor a vlastně všeho. Martin Šonka, který nám pomáhal při čekání na lepší počasí strkat letadla do hangáru, přenášet stoly, lavičky,... rozdal nesčetně podpisů a ochotně se s kýmkoliv fotil u Extry. Po uklizení probíhala tradiční debata u piva s kýmkoliv a zhodnocení dne. Před půl osmou Martin skočil do své Extry a parádním průletem na vysoké rychlosti nás opustil směrem k domovskému letišti.

Neděle ráno probíhala v duchu dalšího uklízení. Sbalit stan, naložit zábrany, umýt gril, atd... Probíhali také nějaké aerovleky a vyhlídky. S dětma jsem opustil letiště kolem poledne a zničen, ale velmi vnitřně spokojen s předchozím dnem jsme odjížděli domů.

Děkuji všem, kteří se na konání DOD podíleli a příští rok zase :-) (pzal)

25.5.2013 Budování impéria

Poslední víkend před DOD se sešlo pár "stavěčů impéria", rozhodli jsme se dorazit fasádu budovy baru a ubytovny za odborného vedení Luboše Nevělíka. Práce se postupně rozběhla po zapracování nás-neumětelů, kteří to dělali poprvé. Vše spělo ke světlým zítřkům, když tu nebe potemnělo a na nahozenou zeď začala padat voda. Už to vypadalo, že je naše dílo v pr.. čicích, když někoho napadlo vytáhnout slunečníky a zeď přikrýt. Vzápětí ještě Luboš Semek dovezl krycí plachtu, kterou jsme pomohli na zbytku nekryté zdi a se stěštím jsme tedy poklad na zdi uchránili před zkázou. Vzhledem k počasí jsme už nechtěli pokoušet osud, ukončili jsme hranou a zbytek fasády nechali na druhý den, kdy byla příznivější předpověď. V neděli jsme nahodili zbývající část, přestali jsme jednu přeháňku, v závěru nás Vašek Prášil vyhecoval ještě k nahození komína :-) Teď už jen zbývá nahodit zadní část budov směrem k hájku, ale tam to oči nevidí, tak to bude možná chvíli trvat.
Tomáš Pluhař vyměnil v sobotu vadné zapalko na Dynamikovi a s notnou pomocí Evy Dardové spáchal stovkovou prohlídku Eurostára. Plachtaři před víkend plachtili, ale počasí neumožnilo víc, než vození se kolem komína, jak říkáme místním letům. Žáci polétali kus výcviku, někteří se tím už přibližují na dohled velkému okamžiku letecké kariéry - prvnímu sólu. (pvac)

18.5. Vlečná off

Pracovní týden byl docela náročný, těšil jsem se na sobotní letiště jak mamka na taťkovu výplatu. V sobotu ráno jsem sice musel ještě věnovat čas práci, ale půl hodinku po deváté jsem už vypnul počítač a mazal na letisko. Letadla byla venku, zapadnul jsem do kanclu a jal se dohánět rest se zápisem brigád do FO. Vašek se ujal vlekání žáků, u baru se zformovala skupina "stavěčů impéria", aby pohli s fasádou baru a ubytovny. Udělali kus práce, jenom malý zbytek jsme s Vaškem Prášilem dokončili v pondělí odpoledne a teď se už může pokračovat s finální barvou. Před obědem jsem se přesunul z kanclu do vlečné. Počasí mělo velmi rychlý vývoj, nad letištěm se rozvinula známá "břeclavská díra", kruh modra nebes o poloměru 20 kilometrů, jinak všude mraky. Marcino (Nimbus), Tomáš Pluhař a Jenda B. (Astiry) zkusili plachtit, což se jim více či méně úspěšně dařilo. Nosilo to dost podivně, základny 1200m a od mraků k letišti sakra daleko. Vašek Hrůza letěl hodinovou vyhlídku Janusem, pro tento den nesnadný úkol. Ladin s žákem trénoval aerovleky, Bláňa se potácel na laně jak raněný kormorán a my jsme stoupali a stoupali, jednou se vypínali až v hladině 60. Sestupy dolů z takové výšky už jsou docela nepříjemné na uši, ale to je problém jen na špatném konci lana :-) Během dne se také rozvinul jihozápadní větřík s velmi nepříjemným rotorem na prahu dráhy 26, letadlo se tam vždy nepěkně propadlo. Po dvou přistáních s Dynamikem už jsem nechtěl pokoušet strážného anděla a začal přistávat na 08. V závěru dne přistával na 26 ještě Jirka Horák s Astirem, koukal jsem na něj a .. měl ho tam, taky mu rotor ukradl vzduch.

Pak jsem po jednom vleku naroloval k baru a vypnul pravé magneto (spínač vpravo) a ... motor chcípnul. Nastartuju, vypnu pravý okruh, motor opět chcípnul. Třetí pokus jako přes kopírák, tak volám Tomáše. A nic .. běží. Shodili jsme kryt, nastartuji motor a Tomáš tahá za dráty. Chcíp ... znovu .. chcíp .. znovu .. běží a běží, ne a ne chcípnout. Nakonec po dlouhých pokusech Tomáš vytipoval vadný drát, ovšem po rozborce to chvíli běží a pak zase ne. Zkrátím to, v neděli ráno Tomáš vyjmul zapalko okruhu - černá krabička, tišťák zalitý v silikonu - a frézuje vrstvu za vrstvou, aby se dostal k jádru problému. Práce hrozná, výsledek všelijaký. Nakonec po konzultaci s radníma rozhodujeme o nákupu nového zapalování, 15 tisíc v pytli. Ale nedá se jinak, Dynamik se 9 z 10 startů potácí s kluzákem v zádech pár metrů nad zahrádkama a my musíme udělat vše proto, aby naši členové-piloti byli v bezpečí. (pvac)

11.5. Prší prší jen se leje

Sobota a neděle víceméně propršela, dveře hangáru zůstaly zavřené. Fronta dorazila už v pátek ve formě širokého pásu oblačnosti táhnoucího se z jihu z hloubi Rakouska přes Česko až na sever do Polska. Ostrá hrana rozhraní se docela dlouho nacházela kousek západně od Břeclavi, Pálava už byla zakryta tmavou stěnou. Ještě v pátek odpoledne jsme s Vaškem Prášilem stihli Eurostarem výlet do Olomouce. Fronta už byla téměř na dohled, chvíli jsme zvažovali zda letět. Po kontrole všech možných meteo informací jsem svolil, že poletíme. Přinejhorším na zpáteční cestě budeme muset přistát někde po cestě. Z Břeclavi do Olomouce se letělo pěkně, z počátečních 2500 feetů jsme nad Ždánickým lesem nastoupali 3000 feetů a ty jsme drželi až k Prostějovu, kdy jsme začali pomalu klesat na okruhovou výšku LKOL. Narolovali jsme k věži, zamkli kabinu a šli jsme se podívat na nový motor do ULL vyráběný firmou UL POWER. Před zpáteční cestou jsme vyběhli na věž zaplatit přistávací poplatek. Olomoucký AFISák má velmi pěknou "pracovnu" s pohovkou a televizí, žádná aeroklubácká strohost :-)

Mezitím se to na západě kabonilo a pomalu přibližovalo, spěchali jsme na start, dráhu jsme zvolili asfaltovou 28. Veškeré kvaltování toliko pro hovada vhodné jest, řekl kdysi Komenský a měl pravdu. Odfláknuté úkony před startem - klapky, vyvážení - jsou toho důsledkem. Plán byl, doletět do Vyškova, přistát a zkontrolovat počasí na trati. Po startu jsme na pár vteřin chytli ohromného zveda na parkovištěm, krásná osmička, v tom by plachtil i Eurostar. Asi 2 minuty jsme letěli klidným vzduchem pod "stropem" TMA Přerov k Vyškovu, když v tom rána jako z bucharu. Z ničeho nic jsme se dostali do velmi silné turbulence, vzduch si s Eurostarem pohazoval jak s papírkem, ručičky přístrojů létaly mezi dorazy. Změnili jsme směr na východ, přihlásili se na Přerov a začali stoupat do TMA. Uvažoval jsem, že ohlásím turbulenci Přerovu, ale po chvíli jsme tomu unikli a Vyškov byl skoro na dohled. Z Přerova jsme se odhlásili se záměrem přistát ve Vyškově, ale nad letištěm jsme rozhodli, že se nebudeme zdržovat a rovnou to vemem oklikou přes Kyjov. Tak naladit brno radar, ohlásit se, dostal jsem povolených 3000 feetů (správně bychom měli letět "sudou půlku", při letu VFR na západ, ale 2500 bylo málo a 4500 bylo moc vzhledem k oblačnosti). Kromě nás byl na frekvenci OK-AZA, který žádal o vyklesání kvůli námraze a dál ho pak dispečerka "vedla" mimo oblačnost, a také jeden velký pták dopravák. Ten dostal klesání a přistání přes TANGO BRAVO, nicméně pořád něco vymýšlel a tak z rádia znělo až příliš často slůvko NEGATIVE.

Po hraně psího počasí jsme dolétli ke Kyjovu a pak dále na Břeclav. U nás už řádně fučelo, Brno hlásilo 16 kts a až 20kts v nárazech. Po 39 minutách letu jsme přistáli na domovském letišti a šoupli Eurostára do hangáru. VZhledem k počasí jsme usoudili, že ho umyjem až druhý den. K tomu už jaksi nedošlo, ale to je zas jiná pohádka ..:-) (pvac)

4.5.2013 Pěkný víkend

V poslední době mě ten kolotoč letiště-práce nějak unavuje. Navíc, jedno se kříží s druhým a vzájemně si překáží. Kdyby to šlo, hlasoval bych pro prodloužení dne na 48 hodin, ale stejně by to člověk zase nějak dokázal obrátit proti sobě samému a v konečném důsledku bychom si vůbec nepomohli. Před víkendem, ve čtvrtek, jsme měli zasedání rady AK. Jedním z hlavních bodů byla organizace Dne otevřených dveří na letišti Břeclav 1.6.2013. Hvězdou dne bude nepochybně akrobatický pilot Martin Šonka (ano, opakuji se, ale my se chceme chlubit, že k nám přiletí:-). Nicméně, byli bychom rádi, aby na našem letišti prožili pěkný den nejen naši členové, příznivci, fanoušci leteckého sportu, ale hlavně široká veřejnost včetně dětí. Těšíme se na vás.

Sobota, sobota .. jo, parádní den. Ale vzpomenout si co jsme dělali, to je tedy potíž :-) Roman s Milošem zateplovali bar, Tomáš s Evou Dardovou usilovně pracovali na opravě Eurostára. Já s Ladinem jsme se nechali navnadit Liborem Babákem na parní mašinku. Šlechtična táhla historický vláček z Lednice do Bořího lesa, tam přepřáhla a jeli do Mikulova. My jsme zajeli k přejezdu do Poštorné a zkoukli průjezd vláčku. Pak zastávku a rozjezd v Poštorné, přepřáhnutí a odjezd z Bořího lesa. Dívali jsme se na ten zázrak techniky, vymyšlený a spočítaný hlavou a móóžná tak logaritmickým pravítkem. Říkám si, co takového zbude z naší epochy, na co se naši potomci budou chodit s nostalgií dívat. Věru, moc mne toho nenapadá. Laďa se pak přeškoloval na Nimbuse, myslím že jsme udělali i něco vleků s Bláňou, ale jistý si nejsem. Ze soboty mi zůstala v hlavě hlavně ta mašinka :-) Závěrem dne se umoudřila Cessna, Miloš s Romanem letěli na výlet do Beskyd a vzali mne s sebou, bylo to fajn. A už chvíli po závěru dne, téměř za svitu Luny, Tomáš s Evou vyrolovali z hangáru s dokončeným Eurostarem. Blikající jako ufo se projeli po ploše, Eurostár byl prohlášen schopen dalších testů a záletu druhý den ráno. Pan Pavel s Tomášem v neděli Eurostára dle plánu vyzkoušeli, letadlo je opět schopno provozu.

Neděle, čekali jsme lať - termiku jako víno. Skutečnost - počasí tak trochu jako v prádelně po předchozích deštích, při vlekání žáků na okruh jsme dosahovali základny "mraků", což tedy jsou kumuly proklatě nízko nad zemí a na plachtění to moc nevypadalo. Během dopoledne se mraky zvedly k 800m nad zemí, zvětšily se a začaly růst do nebes. Kromě okruhů jsme letěli aerovleky až do 1300m nad zem, do výšin, kdy základny mraků byly daleko pod námi a kolem nás rostly mraky jako stěny skal alpských velikánů. Krása, lidi, krása, jen si sáhnout. Obloha pak měnila charakter jak politik před volbama, z hrozby deštěm bylo najenou sluníčkově a vzápětí opět černota a beznaděj. Nicméně, v pozdním odpoledni nám přálo štěstíčko a plachtaři na dotaz "jdete to někdo zkusit?" mohli místo krčením rameny odpovídat česky oblíbeným "tak určitěěěě". (pvac)

27.4.2013 Letadla jsou opět doma.

Výletníci se vrátili ze Slovenska s parádníma náletama. Zatímco u nás na domovském letišti vládlo plechové počasí, tudíž bylo "pěkně", ale termické proudění nikde, na Slovensku se vytvořil plachtařský ráj. Kluci lítali 400 kilometrové tratě a přivezli spousty pěkných fotek z letů nad Tatrami. Vzhledem k letošnímu pozdnímu odchodu zimy a překotnému nástupu letních teplot to možná bude jediné pořádné plachtařské vyžití. Ale to ukážou další dnové a já bych moc chtěl, aby se má slova nenaplnila.

U nás na letišti se zatím odehrávala oprava Eurostara, Tomáš s Vaškem Prášilem vyměnili kompletní podvozek. V neděli jsme lítali s žákama na kluzáku, o provoz se pokusili i rakouští kolegové parašutisté. Luboš Semek den za dnem dokončuje nahození soklu zateplení, uvidíme, jestli stihneme dokončit fasádu do Dne otevřených dveří, jenž se uskuteční v sobotu 1.6.2013.

20.4.2013 Expedice Martin.

Jarní počasí těchto dnů umožnilo realizovat plánovanou akci části členů AK, výjezd za intenzivnějším polétáním do slovenského Martina. Sobotní den se odvíjel ve znamení horečných dodělávek technických detailů, odpoledne pak flotila tranďáků vyrazila na cestu a naše letiště na týden téměř osiřelo. Mně se nakonec účast z pracovních důvodů nepodařila, tak aspoň přeji těm šťastnějším pěkné výkony a dobrou náladu. Sobotní počasí bylo hodně větrné, my zůstavší jsme vkládali nějaké naděje do nedělního dne. Byť se vítr utišil, počasí bylo plechové, plachtařsky nepoužitelné. Eurostar je stále neschopen, čeká na opravu nožiček. Vzali jsme tedy aspoň Cessnu a udělali si výlet do Medlánek na smažák. Bylo to fajn, dané počasí jsme využili nejlíp jak jsme mohli. Pobavili jsme se a večer jsme se k novému pracovnímu týdnu rozutekli s dobrou náladou. Což je koneckonců důvod, proč na letiště chodíme.

13.4.2013 Jarní ptáče.

Jarní ptáče krátce skáče pak na poli dlouze pláče. Letos vypsal AK Zbraslavice pro plachtaře soutěž Jarní ptáče, která spočívá v uletění trojúhelníku FAI o délce minimálně odpovídající koeficientu kluzáku. Astir má 96, tedy pilot musí uletět 96km. Termoska si s námi nepěkně zahrál na trikovanou. Sobotní počasí nevypadalo, fučelo a dokonce i sprchlo. Nicméně Luboš s Nimbusem pěkně polétal, 2h rovných letů s pištícím variem. Mít deklaraci a nabitou baterku v letadle, dalo by se leccos uletět. Naopak neděle jako vymalovaná, nebe plné kumulů, už ve vleku na okruhové výšce krásné dvoumetry a víc. Dynamika jsem nemohl dostat na zem, jak to nosilo. A tak plachtaři vyrazili na přelety. Luboš s Orlem, Marcino s Nimbusem, Jenda V. a zdravotně neschopný Ladin coby cestující (nechal si propadnout medical :-)) s Janusem. Po startu jmenovaných začal obíhat Astira Boris, cílem je rychle obtáhnout stovečku FAI, přistát, nahrát na cpsku a obsadit jedno z posledních 7 volných míst soutěže. Tož jsem učinil aerovlek, Boris se vypnul někde kolem okruhové výšky při prvním poryvu stoupáku. Trochu brzy, bratře džedáji, nicméně May the force be with you - nechť tě síla provází. Po uplynutí nevelkého množství času jsem na obzoru nad větrným pytlem zpozoroval Borisův stíhací kluzák, kroužil někde u Bílovic v malé výšce jak sup nad mršinou. A za chvíli už zvoní telefon, což značí, že jarní ptáče dolétalo. Zatímco Jenda B. chystá transport Jarního supa zpět na letiště, přistává pro "poruchy síly" i mistr Yoda - Luboš. Počasí prý vypadá krásně, ale je to bída, problém něco ustředit a vytočit. A tak zatímco si Luboš jede spravit náladu transportem Borisa, Marcino poletuje a tluče hlavou do základen a Jenda V. s Ladinem v zádech se snaží uhrát vítěznou partii s počasím. Když už se jim nedaří neklesnout na mysli, aspoň se snaží neklesnout na pole a po necelých 5 hodinách přistávají na letišti. Stovka je doma, rychleji by to uletěla i papírová vlaštovka, ale na to se historie ptát nebude. Vískotovic chlapec se může pyšnit titulem Jarní ptáče, k čemuž mu samozřejmě gratuluji a tiše závidím :-) (pvac)

6.4.2013 Den vleků.

Víkendbyl bohatý na události všeho druhu. V pátek zasedla rada AK, jako zajímavost bych zmínil schválení rozpočtu na vystoupení Martina Šonky v rámci DOD. Tak snad to tentokrát vyjde. V sobotu počasí nasadilo osvědčenou standarní šeď a vlezlou zimu. Život AK se pomalu rozběhl školením žáků z předpisů, po obědě zarachotila vrata hangáru.

V tu chvíli jsem ještě netušil, že se z vlečné dalších 5 hodin prakticky nedostanu ven. Jenda Viskot ml. se přeškoloval na Januse, Luboš Semek a Jenda B. poletovali přeškolení s Nimbusem, žáci sedli po dlouhé zimní přestávce do Blaníka. Jirka Horák poletoval s Astirem, to máme 4 kluzáky točící start za startem. Jubilejní dvacátý a závěrečný vlek dne "do základny" absolvoval Pavel Zima s Vaškem na připomenutí pádů a vývrtek. Základna byla tvořena kompaktní šedí ve 3000 feetech, místy výše, místy níže. Některé vleky byly zábavné, hledal jsem mezery v oblačnosti, kudy se dostat co nejvýše, zatímco se za mnou potácel Blaník s žákem a já měl pocit, že má za úkol mě shodit z oblohy.

V nedělním dopoledni proběhla porada instruktorů, v poledne pak členové vytáhli letadla k provozu. Krátce po obědě se stala událost určující další běh celého dne až do večerních hodin. Laďa Poláček při startu z nula osm s Eurostarem ve fázi rozjezdu přišel o pravou podvozkovou nohu. Když jsem přijel na letiště (nic netuše) krátce po události, nikde nikdo a jen v dálce vidím shluk lidí. Jedu tam a už vidím letadlo, pravý křídlem na zemi, jako raněný kormorán. Naštěstí se nikomu nic nestalo a letadlo není (snad) vážněji poškozeno. Událost přijel šetřit inspektor LAA, po nafocení a zakreslení situace jsme křídlo Eurostara podložili dětským šlapacím traktůrkem a odtáhli ho do hangáru. Čtenář má nyní jistě na jazyku otázku "co bylo příčinou?".. tož to by mě taky zajímalo.. počkáme si na závěry vyšetřování. (pvac)

30.3.2013 Rollout Nimbuse.

Začnu zeširoka, chybějícím zápisem z minulého víkendu. Pracovní povinnosti mi neumožnily zůčastnit se ParkHospodářského dne, který proběhl minulou sobotu 23.4. Ve dni sice slunečném, nicméně velmi studeném, za což patří dík zejména čerstvému severáku. Zůčastněným členům pak patří dík, že to v tom počasí nevzdali a udělali co je třeba. Tolik k restům a posuňme se o týden dál..

Zima už měla dávno zmizet, nicméně - řečeno plachtařsky - je stále na dokluzu a ne a ne padnout. A tak předpověď opět slibovala něco mezi lednem a prosincem, tedy osvědčený "břeclavský sachr" - bláto se sněhem. V sobotu bylo mizerně, přijel jsem na letiště na chvíli víceméně kvůli papírům a po obědě jsem měl napánovanou práci. Jediná činnost, související s létáním, byla Lubošova pozemní příprava nových žáků. Po obědě, když mi padla domluvená práce, jsem se vydal na letiště s vidinou odpoledne u krbu v baru. Jenže vrata hangáru byla otevřena a prej nachystej si vlečnou, budeme se přeškolovat na Nimbuse. Kluci odtáhli Nimbuse na nula osmu, já tam přijel s Dynamikem. Jako první usednul do Nimbuse Vašek, udělali jsme vlek zhruba do kilometru. Ač bylo hrozné počasí, takový ten podzimní šedý den, chytli jsme nad Shellkou (pumpa na dálnici) slušný zved. Kde se tam vzal, a posléze nejen on, je mi záhadou.

Další skok s Nimbusem si dal Luboš. Při prvním vleku jsem při rozjezdu zbytečně mnoho čuměl do zrcátka jak se mu vede, což pak podle pozemních pozorovatelů vedlo k tomu, že jsem s vlečnou lehce kličkoval. Promiň Lubo, že jsem tě tak povodil. Zamířil jsem nad Shellku, ale zved už jsem tam nenašel. Nicméně teď zase lehce kopala solárka u Ladné. Další starty už jsem nechal zrcátko zrcátkem a vše proběhlo normálně. V druhém letu se Lubošovi nechtělo dolů, západně od letiště našel zvedy a kroužil a kroužil, až jsme venku přestali koukat a utekli do baru ke krbu. Chvíli později jsme udělali pár letů s Blaníkem, klasika, povinné jarní skoky. Kluci opět lítali s Eurostárem okruhy a neměli to vůbec lehké. Startovali jsme s vlekama chvíli z nula osmy, chvíli z dva šest, ale nakonec jsme se poskládali na dráze bez problémů.

Tamtamy přinesly zprávu, že Petr Zálešák úspěšně zvládnul sólo na Cessně, tedy gratulace. K takové události si dovolím čistě osobní poznámku - plánujte si takové akce na víkendy, snad nejsem sám, kdo by to rád viděl a sdílel pak zážitek s pilotem :-)

Neděle .. sníh, sníh, sníh, a taky bláto. Zbytečný den, jak říká jeden můj kamarád, když mu počasí neumožní sednout na kolo a udělat si výlet. Pondělí bylo lepší, i sluníčko se ukázalo, kluci vytáhli brusy a vydali se do termiky. Prý to nosilo, já byl v práci, tak nezbývá, než jim věřit.

A co Nimbus? Dobrý, letí to a nechce se mu dolů, protože bezvadně funguje ta nová rušička gravitace... když máme toho apríla. (pvac)

Šlahačka.
Základny mají dvanáct set a pomalu se zvedají. Učili nás, že termika vzniká nestejnoměrným ohříváním zemského povrchu. Co se ale ohřívá, když na zemi je souvislá vrstva sněhu, i střechy baráků jsou bílé. Dělají se oblačné řady a dá se letět přímým letem. Přelet by nebyl problém, jenom komando ze zasněženého a blátivého pole by byla trochu potíž. Obdivuju lidi, kteří kdysi létali v polárních oblastech jen za srovnávací orientace. I když okolí známe, orientačním bodem je Palava. Dole na zemi mají potíže. Dynamik nabral sníh do bačkor podvozku, zmrzl, kola se přestaly otáčet a Pavel přistává jako na ploché dráze. Rozmrazovač jede na plno. Neškodil by ani ve vzduchu. Když přistáváme kvůli zimě, samozřejmě že to nosí dvěma metrama v přímém letu a klasicky se není možné dostat dolů. Štěstí, že kola podvozků nezamrzly v šachtách a dají se vysunout. Po rozmrazení a omlácení ledu to za slunečního svitu schováváme. Velkonoce 2013. (LS)

16.3.2013 Severní vítr je krutý.

Předehra k víkendu začala už v pátek večer v letištním baru. Zatímco přítomní radní řešili pojistky na letadla, v baru se pilo, jedlo, hodovalo a řešilo, kam se následujícího dne vydáme na přelety. Flájmet sliboval výstavní termiku, mezi dny zmítané větrem se měla jako zázrakem vmáčknout klidná sobota s nebem plným kumulů. Ladin odvážně aktualizoval firmaware Flarmů, kdyby se to zdrhlo a přemázla se ROMka, byla z toho mrtvá krabička. Také jsme si nahráli deklaraci 100km FAI trojúhelníku, který jsme hodlali pokořit. Krátce po půlnoci jsme to zabalili a vydali se domů prospat se před očekávanými výkony. Sobotní ráno vypadalo tak trochu jako plachtařský výsměch. Jen tu a tam prosvítalo modro dírami v deklu vysoké oblačnosti, východní obzor se tvářil jako reklama na Mordor a ze severu foukalo pěkné chladno. K tomu opar, Pálavy nevidno. Začali jsme povinnými lety s Bláňou, terény a mimořádky, pak se uvidí. Po půl desáté se objevil první kumul, zhruba ve směru dráhy 08. Chvíli se nic nedělo a najednou, snad během 5 minut, naskákaly kumuly severně od letiště. Než jsem během asi 10 minut složil DGčko, obloha potemněla a 10-15km východně od letiště padla obloha až na zem ve sněhové přeháňce. Nakonec jsme s počasím "našli konsenzus", jak říkají naši politici. Ustálilo se jaktaž polojasno a my jsme se kolem poledne mohli vydat do termiky. Jenda Viskot šel jako první a hlásil, že to funguje. Udělal jsem ještě pár vleků, než jsem po 13h skočil do DGčka a Roman mě vyvlekal nahoru. Vypínal jsem se něco nad 500m QNH a vzápětí jsem ustředil krásný třímetrový zved, ve kterém jsem nastoupal skoro 1300m QNH. Pak jsem se až do zmrznutí těla (nahoře bylo -12, já měl jen botasky a rifle bez podvlíkaček) necelou hodinu a půl vozil. Nad 1200m výšky se dalo lítat rovně a skoro neklesat, prolétával jsem mnoho 2-3m stoupáků. Vzhledem k počasí jsem se nikam neodvážil, mělo to rychlý průběh, byla to první termika po mnoha měsících zimního spánku. Nicméně Jenda Viskot a Luboš se vydali na trať. Celou dobu o nich nebylo ani slechu, až když jsem byl u Hlohovce, slyšel jsem Jendu v rádiu. Padnul u Mikulova, je to velká škoda, k návratu chybělo velmi málo, zřejmě jediný stoupák. Luboš uletěl Kyjov a po cestě zpátky se zachraňoval téměř na okruhu Holíče. Přistál jsem pár minut před půl třetí, zmrzlý na kost. A jako obvykle, když to nepotřebujem, nosí to jako blázen .. rovným letem jsem nemohl vyklesat, musel jsem z kilometru valit na brzdách. Chvíli po mě přistál Luboš a nastoupila druhá "směna". Marcino s Orlíkem a jenda B s Atirem od Luboša. Vlekám Jendu, přesně vím kam, protože celý den je na tom místě parádní stabilák, třímetr od 50m nad zemí do 1300m. Máme 1500 feetů QNH když říkám Jendovi "tento zved tě vynese až do 1300m".. v tom se Jenda vypnul. Okruhová výška, ježiš asi jsem Jendu zbytečně ponoukal k vypnutí. Ale Jenda se i z té malé výšky dobře uchytil a když jsem se o pár minut později, po přistání Dynamika, kouknul jak se mu daří, byl vysoko pod základnou. Stejně tak se uchytil i Marcino a na podruhé Jirka Horák s Blaníkem, kterého si převzal od Macka po jeho termice.

Abych nepsal jen o plachtění, tým Eurostár odlétal mnoho výcvikových okruhů a jako obvykle, jsme na sklonku dne mohli pozorovat styl Boeing - majáky a světélka. Ve výcvikové přestávce se Petr Zálešák s Františkem odlétli družit do Medlánek. Letové zápisky celého dne zabraly 1,5 stránky šmíráku, byla to fajn sobota a my se můžeme těšit na sezónu, navzdory včerejší sněhové nadílce, klepající na dveře.

V neděli jsem musel do práce, jen jsem se na letišti stavil při cestě. Kluci, vedeni náčelníkem, se chystali skládat Nimbuse a Januse. A taky vyhrožovali, že jen co to složí, vydají se do vlny. Houby s voctem, ve 2 jsem se vrátil z Brna a letiště jak po vymření, nikde ani noha :-) A to je konec dnešního vyprávění, milé děti.. sejdeme se opět v sobotu. Přijďte v hojném počtu, pořádáme tradiční jarní atrakci - ParkHospodářský den. (pvac)

9.3.2013 Převezli jsme počasí.

Při sobotním probuzení jsem ještě stihnul zahlédnout ostrůvky modra nebes, ale než proběhly ranní procedury a než jsem se dohrabal na letiště, počasí odvrátilo přívětivou tvář. Jakoby se rozhodlo, že nám na sobotu vystaví stopku. Nicméně nedali jsme se odradit ani vlezlou zimou, ani mizernou viditelností a kolem desáté hodiny zarachotila otvíraná vrata hangáru.

Mizerná viditelnost stačila tak akorát na odlétání povinných jarních letů plachtařů. Odlétli jsme ve dvojím mimořádky a přistání do terénu. Chvilka napětí provázela simulaci přerušení tahu, kdy Luboš vypnul Blaníka velmi krátce po startu. Laďa v Blaníku zareagoval jak měl, chvilku stresu jsem neplánovaně zažil spíše já. Nahrbený Dynamik (fáze rozletu nad zemí, jdeme si pro rychlost) vyrazil dopředu jako šíp a mířil spíše směrem k zemi. Razantněji jsem zatáhnul do strmého stoupání a vzápětí letadlo srovnal do horizontu. Manévr "vlnka" samozřejmě neunikl pozornosti přihlížejících. Nejdříve jsem se trochu zlobil, že mi to instruktor neavizoval dopředu, ale nakonec je to dobře. I vlekař by měl být připaven na neočekávané. Všichni přítomní si v klidu odlétli svoji jarní povinnost a musím říct, je to škoda, že se nesešlo víc lidí. Čas a podmínky na to byly ideální a pro tuto činnost rozhodně vhodnější, než nebe plné kumulů.

Stejně odvážně, ba ještě odvážněji, se do vzduchu vydali žáci ULL s Romanem coby instruktorem. Nejdříve si dali prostor na oživení dovedností po delší přestávce, letošní zima nám na létání vůbec nepřála. Ve druhé kole se věnovali okruhům, ze země se nám zdálo, že to klukům jde. Jak je jejich zvykem, Eurostar vrčel až do samého sklonku dne, střídali se tam skoro bez přestávek. V jedné z nich udělal Roman 2 vleky se mnou, abych si taky odškrtnul povinné starty.

Po schování letadel jsme ještě dolešťovali křídlo Januse, Laďa to napajcoval Polylakem a my s Jendou V jsme to rozleštili hadrama do lesku ... jojo, je to kvááásné, budete koukat, až Januse uvidíte.

A jedna technická na závěr .. včerejším dnem nám vypršely pojistky (zákonná i havarijní) na Dynamika, další letadla následují v rychlém sledu. Aktuálně čekáme na konkurenční nabídky pojišťoven. Vzhledem k předpovědi počasí na to máme ještě pár dnů, počasí bude takové, že by člověk ani ultralajta nevyhnal. (pvac)

2.3.2013 Jaro je tady.

První březnový den, pátek 1.3., zasedla na svém prvním zasedání nově zvolená rada AK. Ve svém posledním jednacím bodu byl volen nový předseda AK, tím se stal Petr Vacenovský. Místopředsedou AK byl zvolen Vladimír Kamenský. Chtěl bych i zde poděkovat Romanovi Mrázikovi za vedení AK v letech 2005-2012. V sobotu jsme měli naplánované každoroční roční povinné školení pilotů. Do toho venku vysvitlo sluníčko, viděli bychom se raději v kabinách letadel než v baru před projektorem. Naštěstí se letos nic moc neměnilo, školení zástupce ŘLP bylo krátké. Rozbor leteckých nehod z minulého roku (vždy je to součástí ročního školení pilotů, abychom se mohli poučit z chyb druhých, když už se tak stalo) jsme také zvládli docela rychle, nehod nebylo mnoho, minulý rok se v tomto směru vydařil. My jsme do toho souboru přispěli drobnou příhodou, obešlo se to bez zranění, chybně zajištěným podvozkem při přistání Vivata. Po poledni jsme už mohli tahat letadla z hangáru. Technik Tomáš se rozčiloval, že potřebuje letadla nachystat na roční prohlídky, ale krvavé oči plachtařů při naskočení prvních mráčků, slibujících aktivní termické proudění, nelze zastavit. Postupně jsem vyvlekal oba Astiry, Orlíka a DG-100. Kluci si pěkně poplachtili, Pavlovi chybělo 13km do ulítnutí 100km tratě. Ke konci dne jsme dali několik letů s nácvikem přistání do terénu. Po takové přestávce jsem měl obavu jak to zvládnu, ale všechno proběhlo perfektně, nikdo z nás nemusel "terén" vzdát a potupně přistát normálně na dlouhou dráhu.

V neděli více foukalo, vítr byl studený, i přes hřejivé sluneční paprsky byla venku docela kosa. Ladin leštil křídlo Janusa, Luboš vylepšil o pár vychytávek bufík na nahřívání motorů. V učebně Tomáš školil žáky z konstrukce letadel. Kolem poledního plachtaři vyrazili do termiky. Při prvním vleku Orlíka s Lubošem jsme chytli zved, kdy jsem na půl otočky viděl na váriu stoupání 1300-1400ft/min (6,5-7m/s), pak to spadlo na "slabých" 5m/s. Po Lubošovi jsem vlekal Jendu B., poslední Astir sedlal Marcino. Luboš i Jenda se během pár minut sesypali dolů. Z průběhu vleků to vypadalo, že šlo zatím spíše o termické bubliny. Marcino se už udržel napoprvé a z druhých vleků se upichli i Luboš s Jendou. Marcino po hodince přistál a přepustil Astira Laďovi, ten stihnul jak termiku, tak si dal svahování na Pálavě. Po uklizení letadel jsme poseděli v baru a později, už pod rouškou tmy, jsme vyrazili domů k rodinám. (pvac)

23.2.2013. Členská schůze.

Důležitá sobota v běhu dějin našeho AK. Proběhla členská schůze, kromě schvalování dokumentů jsme letos volili členy rady AK na dvouleté funkční období. Král zemřel, ať žije král. Děkujeme dnes již bývalé radě za práci a doufáme, že nově zvolení radní budou o náš aeroklub pečovat s citem a láskou (smajlík). Vše důležité z průběhu schůze se členové dočtou v příslušných dokumentech v členské sekci webu, jakmile budou zpracovány a zveřejněny. V neděli probíhalo školení frekventantů výcviku a další kolo broušení křídla Januse. Strhli jsme staré krycí pásky kormidel, očistili jsme křídlo acetonem a vzali jsme ho šmirglem zrnitosti 2000. Dá se říct, že nám v neděli zase pěkně teklo do bot, protože broušení je nutno provádět pod vodou a ta stéká dolů přímo na boty. Přebrousili jsme vrchní zoxydovanou vrstvu laku, do které byla vpita letitá špína. Křídlo opět prohlédlo, Janus má krásně zachovalý lak, však uvidíte, až ho z hangáru vytáhnem za první jarní termikou.

Někteří členové, zřejmě znudění poklidným průběhem členské schůze, prokázali mimořádnou invenci zaházením Ladinova automobilu hromadou sněhu. A to je taková pěkná tečka za posledním únorovým víkendem, jdeme vyhlížet jaro. (pvac)

16.2.2013. Janus jde pod šmirgl.

Letošní zima přinesla v týdnu další sněhovou nadílku. Víkendové počasí tedy spíše než do letadel zvalo do dílny. Práce na Nimbusovi se chýlí ke konci, poslední díl křídla byl zabroušen a vyleštěn. V sobotu jsme si udělali drobnými přesuny místo v hangáru, abychom mohli rozhodit Januse za účelem obnovy laku. Čeká ho stejný proces, jako předešlého Nimbuse - přebroušení šmirglem o drsnosti 2000, zaleštění pastou 3M a nakonec "fajnová" polylakem.

Před samotnou prací musel Laďa zajet vyměnit prázdnou bombu do topidla. Na benzince neměli plnou, ale nabídli mu aspoň výměnu za jinou "prázdnou", kterou tam před chvílí nechal nějaký kamioňák. Prý tam ještě neco plynu zbylo. "Zbytek" plynu z "prázdné bomby" topil celou sobotu a fungoval ještě v neděli :-) Připomnělo mi to situaci z druhé světové války, němci si srovnali známé počty britských letadel s počty nahlášených sestřelů piloty a vyšlo jim, že Anglie má v danou chvíli mínus 3 letadla. Tato -3 letadla jim během následujících dní sestřelila další desítky bombardérů. Zpět k přítomnosti, přenesli jsme za nasazení vlastních životů křídlo Januse (fakt je těžké jako prase) do dílny a chopili se nástrojů. Vašek s Denem brousků, Ladin šachových figurek. Než to Ladin s Jendou dohrál, stihli kluci sotva půlku křídla :-) Během soboty jsme dokončili broušení, křídlo jsme opláchli a nechali schnout. Nedělní leštění už v počátku ukázalo, že snaha nebyla marná, za takový facelifting by se nemusela stydět ani Helenka Vondráčková.

Vyjímečně krom dění posledních dnů zmíním i událost budoucí, čeká nás členská schůze. Letos je navíc okořeněna volbou (staro?)nových mazlíků do rady, pětice lídrů, kteří by měli aeroklub provést turbulencemi dnešních dnů ekonomické krize, protivenství UCL a vůbec jiných dalších. Bylo by fajn urovnat spory tam kde jsou a nastolit spolupráci tam, kde není. Vztahy jsou mnohdy zašlé a hrbolaté jako ta křídla našich brusů. Každý se zamysleme, zda by s tím šlo něco udělat.. především u sebe. (pvac)

9.2.2013. Trable s plynem.

V pátek bylo letovo. Kumule se na obloze naháněly jak na jaře, až si o tom plachtaři štěbetali v telefonech. Nicméně, máme únor, takže vyjímečný pátek skončil u těch telefonů a v sobotu nastalo standardní neletové šedivo. Sešli jsme se v baru u kamen, v družném hovoru jsme přemítali, zda v souvislosti se změnou zákona potřebujeme řidičák E na tahání tranďáků. Dokonce jsem dnes po cestě z Brna zastavil u klasického stanoviště dálniční policie u Hustopeč, abych se přeptal. Dostalo se mi odpovědi, že nepřesáhne-li auto s přívěsem 3500 kg, jde o písmeno c) paragrafu 81, tedy jízdní soupravu a lze ji řídit s oprávněním B. Nicméně potkal jsem i opačný názor, že je nutno dodělat skupinu E, tak si to nějak přeberte. Mezitím Václav zavrčel stodvaačtyrou, jestli funguje. Odpol jsme šli brousit křídlo Nimbuse. Bylo zima, zamrzla nám plynová bomba topení. Vzali jsme ji do bááru a postavili ji na kamna, aby trochu rozmrzla. Někteří členové to pozorovali s hrůzou v očích, ale měli jsme to pod kontrolou. Odebrali jsme se tedy do dílny a vybrousili horní stranu křídla. K leštění už bohužel nedošlo, protože v bombě došel plyn a na studeném křídle nejde matroš rozleštit. Luboš s Vaškem Prášilem upravili trubku digestoře, prodloužili ji přes zateplení stěny, vyměnili žárovky, nainstalovali plastové ukončení na venkovní zeď. A taky protáhli téměř ucpané WC, budiž chlapci vyzdviženi za tuto nepříjemnou práci.

Z dílny jsme odešli už po setmění do baru, někteří se vrhli na jídlo, někteří na šachy. Zvlášť partie Jendy Viskota s Laďou byla výborná, protože se všichni seběhli kolem a začali jim do toho kecat. Ve finále Jenda s Laďou už jen šoupali figurkama kam jim kdo řekl a nevěděli proč a nač :-) (pvac)

3.2.2013. Zimní svahovačka.

Sobotní dopoledne prvního únorového víkendu mne překvapilo množstvím aut na letišti. Přitom počasí - pošmourno, zima, vítr 15-20 kts, občas přeháňky - nenaznačuje nějaké větší letecké aktivity, ani kalendář neavizuje nějakou hromadnou aktivitu. Mně dělá společnost chřipka, se skřípěním zubů zavírám prohlížeč s kamerama a jdu vařit další kotel čaje. A co se tedy dělo? Žáci měli slet na teorii.

Až druhý den ráno si přečtu zprávu na telefonu, "zítra jdeme na svah". Já sice nemůžu, ale okamžitě nahodím kamery a sleduju cvrkot na letišti. Vidím sestavené DGčko a Ventuse, z hangáru vytaženého Astira a Januse. Anemo ukazuje 14 knotů z nějakých 290-300 stupňů. Milan Rajnoch Dynamikem postupně vytahá kluzáky na Pálavu, já si aspoň zapnu doma na stole ručku na poslech. Nicméně v éteru panuje klid, až po velmi dlouhé době slyším Václava "mám tady regulérních 1,8 metru". Termika? .. Před třetí hodinou, když slyším hlášení z okruhu, skočím do auta a jedu "do lékárny". Na letišti kluci básní nad úžasným svahováním, na dokluzu zpět dokonce vytočili půlkilák v termice. V baru Jenda Viskot stahuje fotky do počítače, hned si je pustíme. Vyšly nádherně, krásná čistá dohlednost, velmi pěkné momentky kluzáků, zkrátka je co závidět. Osoby a obsazení - Ventus/Václav, DG-100/Pavel Zima, Astir/Jenda Viskot, Janus/Laďa Kamenský-Luboš. Hezký kus plachtařiny, takto brzo v únoru, snad je to znamení dobrého začátku sezóny. (pvac)

Neděle 3. února, fučí severozápad 30 km/hod. Startujem s Ladinem v Janusu jako čtvrtí. Oblačná deka se posunuje po větru, hrana je za Pálavou, kám nás Milan vleče . Ladin se vypíná v pěti stech nad Pavlovem. Tam a tak vysoko si hledám pole. Popojeli jsme těsně za východní hranu Palavy, s turistou na Dívčím hrádku si čučíme do očí. Za ní to nafukuje po svahu a tak namáčklí k hřebeni jedem okolo vysilače a dál k Perné v metru a půl. Po chvíli se vyhrabem do sedmi stovek, pak na brzdách sjedem dolů pod úroveň kopců a pak se zas nahoru. Tak se tam placatíme, mezitím vylezlo slunce naplno, pěkný pohled na vápencové skály. Začíná to nosit až do devíti set. Kdysi dávno jsem neco takého zažil na Černé Hoře, skotačili jsme okolo stanice lanovky, ale to bylo letiště nadokluz. Střídáme se v řízení a focení, kamarádi nejsou schopni vytvořit nějakou fotogenickou sestavu, anebo my jim nestačíme. Sedím na prohlém tenkém laminátu, což je zadní sedačka, zespodu intenzivně ochlazovaná průvanem kolem pevného kola podvozku. Asi za dvě hodiny si připadám jako Marek Vašut ve známé reklamě. Samozřejmě, nejde nám rádio, ale přijmáme a ostatní to též pomalu přestává bavit. Vyrazíme k východu k Šakvicím a pak to nad vodou ohnem po větru. Letíme první, nepadá to moc, ale věž kostelu v Podivíně je zatraceně na horizontu. Dělají se skoro kumuly a slyšíme kluky, jak točí u Rakvic. Nad ladnou to Ladin ve čtyřech stech zalomí a za chvíli máme skoro kilometr a to je třetího února! Tak se opět všichni placatíme a teprve na moje protesty jdem dolů , tři hodiny maje za sebou. Po přistání fotí Ladin, jak ostatní sedají . Tož taková všední neděle. (LS)

12.1.2013. Aprílové počasí.

Pracovní týden mi začal už v neděli, úplně jsem kvůli tomu zapomněl zapsat deník, tak honem dohnat resty. Sobotní ráno se vylouplo do modré oblohy, slibný to začátek zimního dne. Nicméně, příchozí na letiště dali přednost spíše práci, takže jsme toho zas tak moc nenalétali. Luboš s Jirkou B. nejprve odvezli smetí do muldy a pak s Mackem přetahovali dřevo ze "zeleného" dřevníku do "drátěného". Ladin se jal leštit křídlo Nimbuse. Zadal jsem do FO brigády zapsané v roce 2012 (tedy máme konečný stav). Před obědem jsem nachystal k provozu Eurostara, Roman chtěl pokročit s Lubošem N. a Vaškem P. ve výcviku. Po váhání a prostojích jsme - už ve výrazně horším počasí, temno za Pálavou - s Vaškem Prášilem vyrazili k půhodinovému letu nad zasněženou krajinou směrem Kyjov, kde to vypadalo (stran počasí) optimističtěji. Ovšem jen do obrátky nad letištěm, Pálava a vůbec obzor v kurzu na Břeclav halila temná stěna psího počasí. Rozloučili jsme se na frekvenci Kyjova a spěchali domů. Na LKBA jsme dorazili o pár minut dříve než silná sněhová přeháňka, která v okamžiku naší polohy po větru levého 08 už sypala svoji nadílku na minaret v lednickém parku. Chvíli po přistání LKBA potemnělo, viditelnost padla na pár set metrů a Luboš Nevělík upadl do skepse, že je dolétáno. Vlili jsme mu naději do žil, protože už při příletu z Kyjova jsme viděli, že za tou pomalu postupující hrůzou (jakákoliv podobnost s existujícími osobami je vyloučena a čistě náhodná :-)) následuje sluníčko. Jak jsme předpověděli, tak se stalo a Roman s Lubošem N. mohli vytlačit ojrostára z hangáru a vyrazit loupat okruhy. Pak se dlóóóuho nic nedělo, chlapci seděli v letadle a trvalo to věčnost, než se eurostár vznesl do vzduchu a vydržel v něm hopkat na okruzích až do takzvaného Břeclavského soumraku :-)

V neděli Laďa pokračoval s Nimbusem, Vašek H. zřejmě poletoval s žákem na eurostárovi, já jsem se drbal s opět nefukčními kamerami. Tentokrát jsem musel znovu vše nakonfigurovat, pár dní předtím se záhadně vymazalo nastavení kamer. Asi po dvou hodinách vztekání se u počítače se zadařilo, kamery opět nějak běží. Holt prostě od serveru aeroklubu chceme všechno možné, což pak poskytuje tomu odpovídající kvalitu a potíže :-) (pvac)

5.1.2013. První lednový víkend.

V sobotu ráno počasí nevypadalo na nějaké zajímavé zážitky, proto jsem vyrazil do práce a jak jsem později odpoledne zjistil, byla to velká chyba. Rozfoukal se totiž příznivý vítr pro pálavskou svahovačku. Laďa Kameň +1 vyrazili s Janusem a o něco později se přidal Tomáš Pluhař s Astirem. V první třetině letu se probíjeli místníma srážkama, viditelnost velmi ... slabá... kabiny zamlžené, prý to bylo hodně dobrodružné. Až přestalo pršet, tak si to chlapci užili, ostatně můžete zkouknout Tomášův záznam letu na CPSce. Zajímavé bylo, že odpoledne kolem druhé, když jsem se stavil na letisku, ukazovalo anemo vítr 7-8 knotů. To přece nemůžou doletět zpět, vsadil bych na to, že skončí v poli. Jenže s výškou síla větru rostla a Pálava fungovala velmi pěkně, takže se obě letadla bez problémů vrátila.

V neděli už to bylo v pytli, neletovo. Laďa s Vaškem H. pobíhali po letisku v montérkách, další směna šmirglování křídel Nimbuse. (pvac)

31.12.2012. Silvestr.

Poslední den roku nabídnul letecky využitelné počasí. Pozvolný rozjezd aktivit (krátce po deváté dorazil Vašek Prášil a nějakou tu hodinku tam mohl o samotě meditovat, číslo dvě má pak Jenda B.) nabral na obrátkách před polednem, otevřeli jsme hangár a vytáhli ven letadla. Udělali jsme pár aerovleků, Václav prodloužil několik průkazů. Odpoledne jsme vyrazili na skupinový let aerovleku Blaníka, doprovázeného Cessnou, Z142 a Eurostárem. V pozdním odpoledni se výrazně zhoršila viditelnost, klasika - sluneční světlo rozpité v oparu. Před čtvrtou hodinou jsme ukončili provoz a schovali letadla. Část osazenstva se odebrala domů k silvestrovským oslavám, část zůstala a na šestou hodinu vyrazila do Moravské na ohňostroj (mimochodem, mnohem slabší zážitek než loni, Pavle :-)). Poté jsme se sešli v letištním baru a těsně po sedmé hodině došlo k odpalu náčelníkova ohňostroje. Vašek odnesl "krabici" do plochy, zapálil šňůru a .. nic. Po chvíli jsem se odvážně jal rekognoskovat příčinu, nechtělo se mi do toho vrtat, zvenku nebylo nic vidět. Tomáš Pluhař bez bázně odtrhnul kus krycího alobalu a voalááá, upadla zápalná šnůra. Vašek tedy opatrně zapálil zbývající ždibínek a o desetinu vteřiny později, než jsme stihli utéct dál, se ozvala rána prvního odpalu :-) Byl to velký kompakt o 150-ti výmetnicích, na

Vytisknout stránku Vytisknout stránkupublikováno 04. 01. 2017, zobrazeno 10930x, dnes 2x

ra6_30min1.gif msg2a6.gif pocasi_v_breclavi.jpg vystup.gif 3moeven.gif

logo-flymet_1.jpg

rtemagicc_laa_webbriefing.jpg


aecr.gif jmk_logo2011.jpg aopk1.jpg

bile-pozadi-horizontalni.jpg


CalmCube2 CMS · Webdesign Michal Škrabálek
RSSFacebookVytisknout stránkuMapa stránek · © 2009 - 2017 Aeroklub Břeclav · Počet návštěv: 1331859 (10930)